středa 23. října 2013

Pomazánka z pečených paprik a lilkový kaviár


Pomazánka z pečených paprik a Lilkový kaviár

Dlouho jsem teď blog zanedbávala....kdo mě zná dobře ví proč. Nicméně kuchyň jsem v té době rozhodně nezanedbávala. Naopak. Moje kuchyň v poslední době zažívala nebývalý nápor a obstála na výbornou. Stejně jako já...doufám:-)

pondělí 26. srpna 2013

Míša řezy

Míša řezy
 
Recept na Míša řezy jsem kdysi našla mezi recepty po babičce. Dlouhá léta jsem si na něj ani nevzpomněla, až teď v sobotu, když jsem přemýšlela co k odpolední kávě:-)

pondělí 19. srpna 2013

Torta alla mimosa

Torta alla mimosa
 
Torta alla mimosa, raději bych tento název ani nepřekládala. Mimóza je květina v Itálii symbolizující jaro a svátek žen a právě u této příležitosti se již od roku 1946 peče dort, který svým zjevem připomíná květ mimózy. Často se prodává ozdobený živým květem mimózy, ale tu jsem v našich českých podmínkách zrovna neměla po ruce.

pondělí 12. srpna 2013

Kanelbullar - skořicoví šneci

Kanelbullar
 
Cesta z jihu až na sever:-)
 
Ještě nedávno jsem psala o slunné Provence a dnes se přesouvám do méně slunného, ale neméně krásného Švédska. Švédsko je další země, která mi učarovala. Tamní příroda se nedá s ničím srovnávat, zelené louky jsou mnohem zelenější a modré nebe je mnohem modřejší, než kdekoli jinde. Ve Švédsku jsem byla několikrát a bez váhání bych se tam vrátila.

středa 31. července 2013

Rozmarýnová focaccia


Focaccia
 







Rozmarýnová focaccia s domácím bylinkovým máslem doplnila nedělní obědové lilkové lasagne. V podstatě takové lehké letní italské menu. Focacciu jsem dělala poprvé a myslím, že se povedla a rozhodně bude na našem stole častěji. Rozhodně není těžká na přípravu, ráno zaděláme těsto, necháme vykynout, uplácáme focacciu a za deset minut je čerstvý domácí chléb na stole. Na víkend ideální. Co zbude od oběda, hodí se k večeři nebo k snídani. Inspirovat se lze třeba plněnou focacciou grilovaným lilkem, fetou a sušenými rajčaty, kterou jsem ochutnala v Algheru na Sardinii.
 

úterý 30. července 2013

Slaný koláč s Nivou



Miluji francouzské, švýcarské a italské sýry všeho druhu. Kdybych mohla, denně bych si pochutnávala na švédském sýru ze sobího mléka. Ale pokud jde o sýry s modrou plísní, rozhodně nedám dopustit na českou Nivu.

čtvrtek 18. července 2013

Francouzské trhy

Kouzlu trhů jsem propadla už dávno. V podstatě moje první trhy byly belgické. V Bruselu na Place Jourdan se konají každou neděli a nabízejí nepřeberné množství čerstvé zeleniny a ovoce, sýrů, uzenin, domácí vejce, ale také květiny. Takže z trhu se vždy odchází s nákupem a květinou v náručí:-). V podstatě asi každá bruselská čtvrť má své trhy. Slavný je trh na Gare du Midi, prodejci jsou všech národností a výběr ovoce a zeleniny zcela předčil veškerá má očekávání.
V kterémkoli městě jsem, vždycky se jdu podívat na místní trh. Nejzajímavěhší trhy jsou ale ve Francii, tedy hlavně na jihu. Přiložené fotky jsou většinou z trhu v Saint Tropez, který je opravdu velký. Ano, v některých částech je poněkud turisticky zaměřený, ale ono to k tomu místu tak nějak patří. Překrásný trh je také v Nice, ve Fréjusu...v podstatě každý místní trh má své kouzlo.
Francouzské trhy jsou takové uspořádané, není tam chaos, každý má své místo a toho si hledí. Vzpomínám si ale na trhy na Sicílii (bohužel nemám žádnou fotku), které byly naprosto chaotické. Každý tam hlasitě řval, aby přilákal pozornost. Veškeré produkty byly nabízeny k ochutnání přímo z rukou prodejce.-) a po skončení trhu na ulici vždycky zbyl neskutečný nepořádek. Ale tyhle trhy byly překrásné a byly jen obrazem místní nátury a uvolněné atmosféry. Nedílnou součástí byly i rybí trhy, takže vůně moře byla cítit všude kolem, ale bylo krásné ten ruchot pozorovat.

Když jsem se vrátila do Čech, věřila jsem, že tady taky najdu takové trhy. Nevím, možná jsem neměla štěstí, možná je to českou náturou, ale ty naše trhy postrádají něco "našeho". Něco, co by bylo typické jen pro naše trhy...ano, výběr sezónních produktů je pěkný, ale italské olivové oleje (i když je miluju) mi k českému trhu moc nesedí. Mám pocit, že nám pořád něco chybí, trocha naší autentičnosti, odvahy se umět prodat, naše trhy jsou asi příliš usedlé. Na druhou stranu jsem ale ráda, že tu jsou...je to krok kupředu a věřím, že i jejich úroveň se bude postupně zlepšovat. Strašně se totiž těším, že v neděli vyrazím s košíkem na trh, nakoupím suroviny na pozdně nedělní oběd, čerstvé pečivo, domácí vejce a třeba si v náručí odnesu i nějakou kytičku.




středa 17. července 2013

Provence

Levandulová pole
 
Když jsme se letos s manželem rozhodovali, kam vyrazíme na dovolenou, vybírali jsme mezi Madeirou a Provence. Ano, nejsou to úplně podobné oblasti. Vlastně nemají moc společného....až na vynikající kuchyni a lahodná vína. Obě oblasti už dobře známe, takže se rozhodně neřadíme mezi sklaní odpůrce vracení se do již známých míst. Možná právě naopak, láká nás vracet se tam, kde se cítíme dobře.
 
Levandulové pole
Letos tedy v náročném souboji zvítězila Provence...levandulová pole, olivovníky, francouzské pečivo, úžasné místní trhy, růžová vína Cote de Provence, tapenada, rybí polévka a spousty slávek nebo-li les moules.
 
Fontaine de Vaucluse
 
 
 
 
 
 
 
 
Je moc těžké vybrat ty nejlepší fotky z cesty a vejít se do jednoho článku, protože jižní Francie toho nabízí tolik...takže jen malá ochutnávka.

Gordes
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Roussillon
 
 
 
 
Naše první kroky směřovaly k levandulovým polím v okolí vesničky Grignan. Levandule byly na každém kroku. Hned za nimi se třpytili olivovníky a vzduch voněl létem. Během cesty jsme navštívili Dieulefit, Sault, Gordes, Avignon, Fontaine de Vaucluse a Roussillon a všude jsme hojně ochutnávali místní dobroty...to nám totiž jde:-)
Abbaye de Senanque

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Postupně jsme spadli až na pobřeží do městečka Fréjus, kam jezdíme už čtvrtým rokem a vždycky si naplánujeme alespoň jeden den v Saint Tropez.
 


Saint Tropez
 
Loni jsem naprosto propadla místní rybí polévce (nikoli Bouillabaisse), takže ani letos jsem jí i přes horké letní večery neodolala. Polévka je sytá, podává se vždy s opečenými krutonky a vynikající omáčkou Aioli (jde v podstatě o majonézu ochucenou česnekem a olivovým olejem).
 
Les moules farcies
Les moules nejsou nikterak specifické pro jih Francie, v různých úpravách se podávají v celé Francii i v Belgii, na pobřeží si je ale dávám nejraději plněné zapečené, nebo-li les moule farcies. Jednotlivé slávky jsou napůl vyloupnuté a zapečené s množstvím bylinkového másla. Naprostou slastí na závěr je pak namáčet si čerstvou křupavou bagetu v rozpuštěném bylinkovém másle. Nevím proč, ale na dezert mi už obvykle nezbývá místo....
 
 
 
 
Další nepostradatelnou součástí dne na francouzském pobřeží je tapenada. Tapenadě se rozhodně budu věnovat více někdy příště, protože si to rozhodně zaslouží. Jde v podstatě o pastu nebo hrubou pomazánku z oliv, olivového oleje, kaparů a ančoviček. Existují tři druhy, tapenada černá z černých oliv, zelená ze zelených a červená z.... Ta červená je specifická. Namísto oliv jsou jejím základem sušená rajčata. Nikdy se neumím rozhodnout, která mi chutná víc...letos ale vedla ta červená.
 
K Saint Tropez neodmyslitelně patří také, tedy kromě četníků, La Tarte Tropezienne.....k němu se ale vrátím v samostatném článku i s receptem...
La Tarte Tropezienne
 
 

úterý 4. června 2013

Křehký jahodový koláč


Jahodový koláč


Křehký jahodový koláč, nebo-li francouzská tarteletka s jahodami. Je to osvěžující letní koláč, na který se dá použít jakékoli ovoce, ale s jahodami vypadá určitě nejlíp. Podařilo se mi sehnat krásné a voňavé jahody, které si vysloveně říkaly o něco zvláštního.-)

pondělí 3. června 2013

Čokoládové cookies

Čokoládové cookies
Čokoládové cookies jsou další z mých snah mít doma v kuchyni stále nějaké domácí sušenky. Takové sušenky, které přijdou vždy k chuti, které dlouho vydrží a které ukojí chuť na něco sladkého. 

středa 22. května 2013

Punčák

Punčák
Domácí punčák je manžela oblíbený. Jeho příprava není nijak složitá a úspěch závisí hlavně na dostatečném množství punče. Četla jsem různé verze receptů na tenhle typický český moučník, ale mě se osvědčila jednoduchá klasika. Základem je nadýchaný piškot jako na roládu, pak už stačí jen kvalitní marmeláda a hodně punče:-) V některých receptech se doporučuje část těsta ještě před pečením obarvit potravinářskou barvou, aby byl efekt jako z cukrárny, ale to by znamenalo péct těsto nadvakrát. Takže já přidám trochu červené potravinářské barvy přímo do punče, kterým pak těsto potírám.
Jedinou nevýhodou punčáku je, že se potřebuje alespoň den rozležet v lednici....:-)

středa 15. května 2013

Fraisier


Fraisier
Fraisier je typický francouzský dort, který nechybí asi v žádné francouzské cukrárně. Na pohled je neskutečně efektivní, protože na rozdíl od tradičního korpusu natřeného krémem jej lemují rozkrojené jahody. A když se podaří získat opravdu velké a rudé jahody úspěch je zaručen:-)

úterý 14. května 2013

Domácí sušenky

Domácí sušenky
Stále hledám osvědčený recept na domácí sušenky. Takové, které budou doma neustále po ruce tak, aby si manžel mohl kdykoli zobnout, když na něj přijde chuť na sladké a nehledal přitom tradiční tatranky. Nemám přitom vůbec nic proti tatrankám, ale přece jen bych radši něco domácího.
 
Nedávno jsem objevila recept na další dánské máslové sušenky, který se zdá být jedním z těch lepších. Sušenky jsou měkké, z jedné dávky vyjdou cca dva plechy, což vydá na dvě střední kovové krabičky plné sušenek a to už je množství, které doma chvilku vydrží. Ani příprava není nijak složitá.

 

úterý 7. května 2013

Princeznin dort

Princeznin dort
 
Prinsesstårta neboli princeznin dort má své kořeny ve Švédsku.
 
Je to lahodná kombinace nadýchaného piškotu, cukrářského krému, marmelády, šlehačky a sladkého marcipánu.
 
Princeznin dort se ve Švédsku prodává tradičně potažený jasně zeleným marcipánem, což ve mě zpočátku vzbuzovalo nedůvěru, ale poté co jsem ho ochutnala bylo jasné, že jde o můj nejoblíbenější dort.
 
Dort má opravdu královskou historii. Pod názvem Grön Tårta (tedy zelený dort) se recept objevil poprvé v roce 1948 v jedné z edic kuchařek Prinsessornas Kokboks. Švédská pekařská asociace později potvrdila, že se skutečně jedná o dort dnes známý pod názvem Prinsesstårta.  Název se změnil právě z toho důvodu, že šlo o oblíbený dort švédských princezen.
 
Proč je ale dort zelený jsem se nedopátrala. Myslím ale, že zelená musí souviset s přírodou, protože tak krásně zelené louky a pastviny jako ve Švédsku jsem nikde jinde neviděla:-)
 

pondělí 6. května 2013

Dánské máslové sušenky

  
Dánské máslové sušenky prodávané zpravidla v modré kovové dóze zná určitě každý. Jsou vynikající. Říkala jsem si, že taková domácí dóza plná sušenek by se hodila. Takže jsem začala pátrat po receptu a myslím, že jsem našla ten správný. Sušenky mají skvělou máslovou chuť, jejich příprava je poměrně snadná, jen se potřebují pár dní rozležet v kovové dóze:-)

pátek 19. dubna 2013

Francouzská snídaně

Snídaně v Nice
Snídaně to je nový začátek, začátek dne, který by si člověk měl umět vychutnat. Samozřejmě, že když spěcháme do práce, tak do sebe hodíme něco rychlého a jsme za to rádi, ale o víkendu nebo na dovolené bychom si tuhle ranní událost měli umět užít. Já si ji tedy užívám moc ráda, zvláště, když jsem ve sladké Francii.

čtvrtek 18. dubna 2013

Zaručeně ty nejlepší hranolky

Hranolky a třešňové pivo
 
Zaručeně ty nejlepší hranolky na světě dělají v Maison Antoine. Tento poměrně ošuntělý a nevábně vypadající stánek se nachází na Place Jourdan v Bruselu. Hranolky tu dělají  od roku 1984 a jsou vážně nejlepší.

úterý 16. dubna 2013

Tvarohový koláč

Tvarohový koláč
Mám ráda tvaroh a všechno tvarohové.

Tenhle koláč je taková naše rodinná klasika. Není nijak složitý na přípravu, vypadá docela efektně nakrájený na úhledné řezy a dá se snadno obměňovat. Ano, jeho druhou variantou je použít namísto tvarohu nastrouhaná jablka a voilá máme jablkové řezy. Obojí mám moc ráda a s obojím slavím vždy zaručený úspěch.



Takže nechte se inspirovat rodinným receptem na tvarohové řezy.

pondělí 15. dubna 2013

České buchty

Tvarohová buchta
Buchty jako od maminky....

Buchty to jsou česká klasika, kdo by je neznal a kdo by je neměl rád? Podle mě jsou nejlepší plněné tvarohem, ale náplň může být v podstatě jakákoli: povidla, jablka, mák, ale třeba i škvarky...ano, to mě taky překvapilo, ale když jsem jednou pekla buchty, tak si manžel řekl o pár buchet se škvarkovou náplní a musím říct, že to chutnalo:-)
Já peču buchty podle ověřeného Vrabcova receptu a vždycky se povedou. Moje maminka taky využívala nejvíc Vrabcovu kuchařku a já v ní "četla" už jako malá holčička. Vždycky, když jsem jedla, musela jsem jí (prý) mít před sebou otevřenou a zaujatě jsem v ní listovala. Bohužel to na té kuchařce je znát, je samá skvrna, řada stránek je vytrhaných a obal už ani nepamatuju. Já dnes ve své kuchyni vlastním nové vydání a listuju jím pořád stejně ráda jako když mi bylo pět.

sobota 13. dubna 2013

Pizzette



Pizzette
Už je to hodně let, co jsem trávila celkem dost času na Sicílii.  V té době jsem ještě neholdovala kuchařskému nebo cukrářskému umění, ale chutnalo mi tam vždycky. Vzpomínám na tamní pekárny "Panificio"...vůně čerstvého pečiva byla vždy cítit až venku na chodníku. Už tehdy mě zaujaly malé pizzy, tzv. "pizzette", které byly na pultech vždy už od rána (na rozdíl od pizzy, která se v Itálii dělá vždy až po 17.hodině). Tyhle malé pizzy připomínaly české kynuté koláčky, jen místo tvarohu nebo máku byla na povrchu rajčata s mozzarelou. Jak jsem časem zjistila, jde o oblíbenou součást domácích oslav a dětských večírků.

Na "pizzette" jsem už skoro zapomněla, ale nedávno jsem na ně narazila na nějakém blogu a vzpomínka se hned vrátila. Zjistila jsem, že i přesto, že jsou z lehce nasládlého kynutého těsta, jde vlastně o "rychlovku", která potěší jakoukoli návštěvu. Krom toho, vynalézavosti se tady meze nekladou a pizzette lze ochutit dle vlastní fantasie.

středa 10. dubna 2013

Ochutnávka Bretaně tentokrát "na slano"

Sladká ochutnávka již byla, takže teď něco  málo slaného.

Francouzi jsou známí svoji láskou k mořským plodům, ústřicím a slávkám zvláště. Vždycky, když vidím ústřice vzpomenu si na film Roztržitý s Pierrem Richardem, kde se celá rodina při nedělním obědě ládovala snad celou tunou ústřic.

Ústřice jsem taky ochutnala, ale nemůžu říct, že by ve mě zanechaly nějaký zvláštní zážitek.
Nicméně při toulání po Bretani jsem na ně zase pomalu dostávala chuť.
 
Ve městečku Cancale byl malý "ústřicový" trh přímo na břehu moře. Ústřice si tam lidé kupovaly na velkých talířích po dvanácti kusech s citronem a zážitek byl už jen to, jak je obratný prodávající otevíral, dával ochutnat a přitom se tvářil, že jde o něco zcela běžného, jako třeba dobrý loupák. Z lidí na trhu čišela nedělní pohoda a bylo vidět, že si ústřicovou "pauzu" opravdu užívají.

I přes úžasnou atmosféru na ústřicovém trhu jsem se ale rozhodla zůstat věrná oblíbeným slávkám, nebo-li moulám, jak jim familierně říkám:-)
 
Záliv Cancale lemuje řada farem zaměřených na chov ústřic a slávek. Téměř na každém kroku je možné koupit si kolik kilo jen chcete přimo od chovatele. Ale farem, kde by byla i restaurace zas tak moc není. Po cestě jsem narazila na jednu, která ale rozhodně stála za vyzkoušení.

Byla hned při silnici, krásný kamený dům, vstup přímo na farmu, kde byly kádě s ústřicema už připravenýma potěšit žaludky místních hostů.










Uvnitř jedna příšera (rozuměj delikatesa) vedle druhé. Jen několik málo stolů a očividně spousta spokojených strávníků. Ihned přispěchal personál a poučil nás, že si nejprve vybereme, potom navážíme, zaplatíme a kuchař nám pak pochoutku připraví. Atmosféra byla tak přirozená, nenucená, výběr tak velký... Nicméně vyhrály "mouly" s rokfórovou omáčkou a k nim místní Cider. Kuchař vše připravoval přímo před našima očima, když bylo hotovo zavolal "322"  - to bylo naše číslo a pokyn, že si můžeme jídlo vzít.
 
Zážitek fantastický, na který budu ještě dlouho vzpomínat.


 
 
Takže v případě toulání po Bretani, rozhodně doporučuji ochutnávku místních dobrot přímo z farmy...





úterý 9. dubna 2013

Trois, deux, un...commencez

Už dlouho si pohrávám s myšlenkou začít psát blog. Blog o sladkostech, dezertech, buchtách, koláčích, dortech, pečivu, zkrátka o všem co se dá schovat pod ten krásný francouzský termín "Patisserie". Vím, že nejsem ani jediná, nebudu ani jedinečná, nejspíš nebudu ani zcela originální, ale budu svá.
Chci se podělit o recepty na všechny ty dobroty, které nám zpříjemňují život. Podělit se o zážitky z cest, o recepty na francouzské, italské nebo skandinávské sladkosti.
A rozhodně nehodlám vynechat ani ty úžasné české recepty, které dlouhá léta prověřovala moje maminka a které zdědila po babičce, která se je naučila od své tchýně, údajně vynikající hospodyňce z Hájku.
Protože i když francouzská cukrařina je delikátní, ta italská je originální, tak ta česká je přece jenom naše a proto je jednoduše nejlepší.....

Ochutnávka Bretaně

Velikonoční víkend jsem namísto barvení vajíček prožila na francouzském pobřeží. Výlet to byl vskutku gurmánský, neboť bretaňské dobroty se tady dají potkat na každém kroku a rozhodně se jim nedá vyhnout, ani kdybyste sebevíc chtěli.

Caffé Gourmand
Bretaňský far, nebo-li Far Bretonne je klasika, na kterou jsem se těšila, podobně jako na sladké (les crepes) i slané (les galettes) palačinky. Co mě ale oslovilo a překvapilo nejvíc byl karamel ze slaného másla - Caramel au beurre salé. Už po cestě jsem si všimla, zejména u čerpacích stanic, této poněkud nevšední slovní kombinace. Neodolala jsem a pořídila si plechovou krabičku plnou tvrdých bombonů s tímto svůdným názvem. Měli i karamelky, ale ty moc nemusím:-)
Nicméně až při odpolední zastávce v pobřežním městečku Cancale v jedné z místních Creperií jsem si nemohla nevšimnout naprosto výstavního Café Gourmand u vedlejšího stolu. Nedalo se tomu odolat, takže jedno Café Gourmande putovalo i na můj stůl. A to byla právě ta chvíle, kdy jsem objevila chuť Caramel au beurre salé. Sladká omáčka v malé skleničce, která ale na jazyku zanechá příjemnou lehce slanou chuť. Lahůdka.
Druhý den jsem v Saint Malo v Creperii u snídaně objevila Crepes au caramel au beurre salé a bylo ihned jasno co si objednat.
Po návratu jsem samozřejmě zapátrala po receptu a voilá...
 
Caramel au beurre salé
  •  160 g cukru
  • 80g másla "demi-sel"
  • 20 cl smetany 
Do hrnce dáme cukr a pomalu jej zkaramelizujeme (cca 4 minuty). V mezičase si ohřejeme smetanu.
Jakmile bude cukr zkaramelizovaný, odstavíme jej z ohně a opatrně vlijeme smetanu. Směs bude prskat, ale musíme míchat a vytrvat:-) Nakonec vmícháme slané máslo tak, abychom docílili krémově jemné konzistence. Skladovat můžeme ve skleněné dóze v lednici.
Takto připravený karamel můžeme použít nejen na palačinky, nebo na zmrzlinu, ale také na ovoce nebo do jogurtu.
 
 
Sladké bretaňské palačinky (Crepes)
Crepe au caramel au beurre salé
 
  • 250 g mouky
  • 50 g másla
  • 500 ml mléka
  • 100 ml vody
  • 4 vejce
  • 2 polévkové lžíce cukru
  • špetka soli

  • Do mísy nasypeme mouku, přidáme cukr a sůl.
  • Přilijeme mléko a vodu a vše prošleháme.
  • Přidáme rozpuštěné máslo a vejce.
  • Ideálně necháme odpočinout v chladu asi hodinu.
  • Poté smažíme na másle z každé strany asi 2 minuty.

Slané bretaňské palačinky (Galettes)

Galettes
 
  • 330 g pohankové mouky
  • 75 cl vody
  • 15 g soli
  • 1 vejce
  • máslo

  • Do mísy nasypeme mouku a sůl, přilijeme vodu a řádně promícháme.
  • Přidáme vejce a opět dobře promícháme.
  • Těsto necháme odpočinout v chladu alepoň dvě hodiny.
  • Smažíme na másle z každé strany asi 2 minuty.

Voilá ... Bon degustation....