pátek 19. dubna 2013

Francouzská snídaně

Snídaně v Nice
Snídaně to je nový začátek, začátek dne, který by si člověk měl umět vychutnat. Samozřejmě, že když spěcháme do práce, tak do sebe hodíme něco rychlého a jsme za to rádi, ale o víkendu nebo na dovolené bychom si tuhle ranní událost měli umět užít. Já si ji tedy užívám moc ráda, zvláště, když jsem ve sladké Francii.

čtvrtek 18. dubna 2013

Zaručeně ty nejlepší hranolky

Hranolky a třešňové pivo
 
Zaručeně ty nejlepší hranolky na světě dělají v Maison Antoine. Tento poměrně ošuntělý a nevábně vypadající stánek se nachází na Place Jourdan v Bruselu. Hranolky tu dělají  od roku 1984 a jsou vážně nejlepší.

úterý 16. dubna 2013

Tvarohový koláč

Tvarohový koláč
Mám ráda tvaroh a všechno tvarohové.

Tenhle koláč je taková naše rodinná klasika. Není nijak složitý na přípravu, vypadá docela efektně nakrájený na úhledné řezy a dá se snadno obměňovat. Ano, jeho druhou variantou je použít namísto tvarohu nastrouhaná jablka a voilá máme jablkové řezy. Obojí mám moc ráda a s obojím slavím vždy zaručený úspěch.



Takže nechte se inspirovat rodinným receptem na tvarohové řezy.

pondělí 15. dubna 2013

České buchty

Tvarohová buchta
Buchty jako od maminky....

Buchty to jsou česká klasika, kdo by je neznal a kdo by je neměl rád? Podle mě jsou nejlepší plněné tvarohem, ale náplň může být v podstatě jakákoli: povidla, jablka, mák, ale třeba i škvarky...ano, to mě taky překvapilo, ale když jsem jednou pekla buchty, tak si manžel řekl o pár buchet se škvarkovou náplní a musím říct, že to chutnalo:-)
Já peču buchty podle ověřeného Vrabcova receptu a vždycky se povedou. Moje maminka taky využívala nejvíc Vrabcovu kuchařku a já v ní "četla" už jako malá holčička. Vždycky, když jsem jedla, musela jsem jí (prý) mít před sebou otevřenou a zaujatě jsem v ní listovala. Bohužel to na té kuchařce je znát, je samá skvrna, řada stránek je vytrhaných a obal už ani nepamatuju. Já dnes ve své kuchyni vlastním nové vydání a listuju jím pořád stejně ráda jako když mi bylo pět.

sobota 13. dubna 2013

Pizzette



Pizzette
Už je to hodně let, co jsem trávila celkem dost času na Sicílii.  V té době jsem ještě neholdovala kuchařskému nebo cukrářskému umění, ale chutnalo mi tam vždycky. Vzpomínám na tamní pekárny "Panificio"...vůně čerstvého pečiva byla vždy cítit až venku na chodníku. Už tehdy mě zaujaly malé pizzy, tzv. "pizzette", které byly na pultech vždy už od rána (na rozdíl od pizzy, která se v Itálii dělá vždy až po 17.hodině). Tyhle malé pizzy připomínaly české kynuté koláčky, jen místo tvarohu nebo máku byla na povrchu rajčata s mozzarelou. Jak jsem časem zjistila, jde o oblíbenou součást domácích oslav a dětských večírků.

Na "pizzette" jsem už skoro zapomněla, ale nedávno jsem na ně narazila na nějakém blogu a vzpomínka se hned vrátila. Zjistila jsem, že i přesto, že jsou z lehce nasládlého kynutého těsta, jde vlastně o "rychlovku", která potěší jakoukoli návštěvu. Krom toho, vynalézavosti se tady meze nekladou a pizzette lze ochutit dle vlastní fantasie.

středa 10. dubna 2013

Ochutnávka Bretaně tentokrát "na slano"

Sladká ochutnávka již byla, takže teď něco  málo slaného.

Francouzi jsou známí svoji láskou k mořským plodům, ústřicím a slávkám zvláště. Vždycky, když vidím ústřice vzpomenu si na film Roztržitý s Pierrem Richardem, kde se celá rodina při nedělním obědě ládovala snad celou tunou ústřic.

Ústřice jsem taky ochutnala, ale nemůžu říct, že by ve mě zanechaly nějaký zvláštní zážitek.
Nicméně při toulání po Bretani jsem na ně zase pomalu dostávala chuť.
 
Ve městečku Cancale byl malý "ústřicový" trh přímo na břehu moře. Ústřice si tam lidé kupovaly na velkých talířích po dvanácti kusech s citronem a zážitek byl už jen to, jak je obratný prodávající otevíral, dával ochutnat a přitom se tvářil, že jde o něco zcela běžného, jako třeba dobrý loupák. Z lidí na trhu čišela nedělní pohoda a bylo vidět, že si ústřicovou "pauzu" opravdu užívají.

I přes úžasnou atmosféru na ústřicovém trhu jsem se ale rozhodla zůstat věrná oblíbeným slávkám, nebo-li moulám, jak jim familierně říkám:-)
 
Záliv Cancale lemuje řada farem zaměřených na chov ústřic a slávek. Téměř na každém kroku je možné koupit si kolik kilo jen chcete přimo od chovatele. Ale farem, kde by byla i restaurace zas tak moc není. Po cestě jsem narazila na jednu, která ale rozhodně stála za vyzkoušení.

Byla hned při silnici, krásný kamený dům, vstup přímo na farmu, kde byly kádě s ústřicema už připravenýma potěšit žaludky místních hostů.










Uvnitř jedna příšera (rozuměj delikatesa) vedle druhé. Jen několik málo stolů a očividně spousta spokojených strávníků. Ihned přispěchal personál a poučil nás, že si nejprve vybereme, potom navážíme, zaplatíme a kuchař nám pak pochoutku připraví. Atmosféra byla tak přirozená, nenucená, výběr tak velký... Nicméně vyhrály "mouly" s rokfórovou omáčkou a k nim místní Cider. Kuchař vše připravoval přímo před našima očima, když bylo hotovo zavolal "322"  - to bylo naše číslo a pokyn, že si můžeme jídlo vzít.
 
Zážitek fantastický, na který budu ještě dlouho vzpomínat.


 
 
Takže v případě toulání po Bretani, rozhodně doporučuji ochutnávku místních dobrot přímo z farmy...





úterý 9. dubna 2013

Trois, deux, un...commencez

Už dlouho si pohrávám s myšlenkou začít psát blog. Blog o sladkostech, dezertech, buchtách, koláčích, dortech, pečivu, zkrátka o všem co se dá schovat pod ten krásný francouzský termín "Patisserie". Vím, že nejsem ani jediná, nebudu ani jedinečná, nejspíš nebudu ani zcela originální, ale budu svá.
Chci se podělit o recepty na všechny ty dobroty, které nám zpříjemňují život. Podělit se o zážitky z cest, o recepty na francouzské, italské nebo skandinávské sladkosti.
A rozhodně nehodlám vynechat ani ty úžasné české recepty, které dlouhá léta prověřovala moje maminka a které zdědila po babičce, která se je naučila od své tchýně, údajně vynikající hospodyňce z Hájku.
Protože i když francouzská cukrařina je delikátní, ta italská je originální, tak ta česká je přece jenom naše a proto je jednoduše nejlepší.....

Ochutnávka Bretaně

Velikonoční víkend jsem namísto barvení vajíček prožila na francouzském pobřeží. Výlet to byl vskutku gurmánský, neboť bretaňské dobroty se tady dají potkat na každém kroku a rozhodně se jim nedá vyhnout, ani kdybyste sebevíc chtěli.

Caffé Gourmand
Bretaňský far, nebo-li Far Bretonne je klasika, na kterou jsem se těšila, podobně jako na sladké (les crepes) i slané (les galettes) palačinky. Co mě ale oslovilo a překvapilo nejvíc byl karamel ze slaného másla - Caramel au beurre salé. Už po cestě jsem si všimla, zejména u čerpacích stanic, této poněkud nevšední slovní kombinace. Neodolala jsem a pořídila si plechovou krabičku plnou tvrdých bombonů s tímto svůdným názvem. Měli i karamelky, ale ty moc nemusím:-)
Nicméně až při odpolední zastávce v pobřežním městečku Cancale v jedné z místních Creperií jsem si nemohla nevšimnout naprosto výstavního Café Gourmand u vedlejšího stolu. Nedalo se tomu odolat, takže jedno Café Gourmande putovalo i na můj stůl. A to byla právě ta chvíle, kdy jsem objevila chuť Caramel au beurre salé. Sladká omáčka v malé skleničce, která ale na jazyku zanechá příjemnou lehce slanou chuť. Lahůdka.
Druhý den jsem v Saint Malo v Creperii u snídaně objevila Crepes au caramel au beurre salé a bylo ihned jasno co si objednat.
Po návratu jsem samozřejmě zapátrala po receptu a voilá...
 
Caramel au beurre salé
  •  160 g cukru
  • 80g másla "demi-sel"
  • 20 cl smetany 
Do hrnce dáme cukr a pomalu jej zkaramelizujeme (cca 4 minuty). V mezičase si ohřejeme smetanu.
Jakmile bude cukr zkaramelizovaný, odstavíme jej z ohně a opatrně vlijeme smetanu. Směs bude prskat, ale musíme míchat a vytrvat:-) Nakonec vmícháme slané máslo tak, abychom docílili krémově jemné konzistence. Skladovat můžeme ve skleněné dóze v lednici.
Takto připravený karamel můžeme použít nejen na palačinky, nebo na zmrzlinu, ale také na ovoce nebo do jogurtu.
 
 
Sladké bretaňské palačinky (Crepes)
Crepe au caramel au beurre salé
 
  • 250 g mouky
  • 50 g másla
  • 500 ml mléka
  • 100 ml vody
  • 4 vejce
  • 2 polévkové lžíce cukru
  • špetka soli

  • Do mísy nasypeme mouku, přidáme cukr a sůl.
  • Přilijeme mléko a vodu a vše prošleháme.
  • Přidáme rozpuštěné máslo a vejce.
  • Ideálně necháme odpočinout v chladu asi hodinu.
  • Poté smažíme na másle z každé strany asi 2 minuty.

Slané bretaňské palačinky (Galettes)

Galettes
 
  • 330 g pohankové mouky
  • 75 cl vody
  • 15 g soli
  • 1 vejce
  • máslo

  • Do mísy nasypeme mouku a sůl, přilijeme vodu a řádně promícháme.
  • Přidáme vejce a opět dobře promícháme.
  • Těsto necháme odpočinout v chladu alepoň dvě hodiny.
  • Smažíme na másle z každé strany asi 2 minuty.

Voilá ... Bon degustation....