Francouzi jsou známí svoji láskou k mořským plodům, ústřicím a slávkám zvláště. Vždycky, když vidím ústřice vzpomenu si na film Roztržitý s Pierrem Richardem, kde se celá rodina při nedělním obědě ládovala snad celou tunou ústřic.
Ústřice jsem taky ochutnala, ale nemůžu říct, že by ve mě zanechaly nějaký zvláštní zážitek.
Ve městečku Cancale byl malý "ústřicový" trh přímo na břehu moře. Ústřice si tam lidé kupovaly na velkých talířích po dvanácti kusech s citronem a zážitek byl už jen to, jak je obratný prodávající otevíral, dával ochutnat a přitom se tvářil, že jde o něco zcela běžného, jako třeba dobrý loupák. Z lidí na trhu čišela nedělní pohoda a bylo vidět, že si ústřicovou "pauzu" opravdu užívají.
I přes úžasnou atmosféru na ústřicovém trhu jsem se ale rozhodla zůstat věrná oblíbeným slávkám, nebo-li moulám, jak jim familierně říkám:-)
Záliv Cancale lemuje řada farem zaměřených na chov ústřic a slávek. Téměř na každém kroku je možné koupit si kolik kilo jen chcete přimo od chovatele. Ale farem, kde by byla i restaurace zas tak moc není. Po cestě jsem narazila na jednu, která ale rozhodně stála za vyzkoušení.
Byla hned při silnici, krásný kamený dům, vstup přímo na farmu, kde byly kádě s ústřicema už připravenýma potěšit žaludky místních hostů.
Uvnitř jedna příšera (rozuměj delikatesa) vedle druhé. Jen několik málo stolů a očividně spousta spokojených strávníků. Ihned přispěchal personál a poučil nás, že si nejprve vybereme, potom navážíme, zaplatíme a kuchař nám pak pochoutku připraví. Atmosféra byla tak přirozená, nenucená, výběr tak velký... Nicméně vyhrály "mouly" s rokfórovou omáčkou a k nim místní Cider. Kuchař vše připravoval přímo před našima očima, když bylo hotovo zavolal "322" - to bylo naše číslo a pokyn, že si můžeme jídlo vzít.
Zážitek fantastický, na který budu ještě dlouho vzpomínat.
Takže v případě toulání po Bretani, rozhodně doporučuji ochutnávku místních dobrot přímo z farmy...
Žádné komentáře:
Okomentovat