Míša řezy

Míša řezy
 

Recept na Míša řezy jsem kdysi našla mezi recepty po babičce. Dlouhá léta jsem si na něj ani nevzpomněla, až teď v sobotu, když jsem přemýšlela co k odpolední kávě:-)

Torta alla mimosa

Torta alla mimosa
 

Torta alla mimosa, raději bych tento název ani nepřekládala. Mimóza je květina v Itálii symbolizující jaro a svátek žen a právě u této příležitosti se již od roku 1946 peče dort, který svým zjevem připomíná květ mimózy. Často se prodává ozdobený živým květem mimózy, ale tu jsem v našich českých podmínkách zrovna neměla po ruce.

Kanelbullar - skořicoví šneci

Kanelbullar
 

Cesta z jihu až na sever:-)

 

Ještě nedávno jsem psala o slunné Provence a dnes se přesouvám do méně slunného, ale neméně krásného Švédska. Švédsko je další země, která mi učarovala. Tamní příroda se nedá s ničím srovnávat, zelené louky jsou mnohem zelenější a modré nebe je mnohem modřejší, než kdekoli jinde. Ve Švédsku jsem byla několikrát a bez váhání bych se tam vrátila.

Rozmarýnová focaccia



Focaccia
 

Rozmarýnová focaccia s domácím bylinkovým máslem doplnila nedělní obědové lilkové lasagne. V podstatě takové lehké letní italské menu. Focacciu jsem dělala poprvé a myslím, že se povedla a rozhodně bude na našem stole častěji. Rozhodně není těžká na přípravu, ráno zaděláme těsto, necháme vykynout, uplácáme focacciu a za deset minut je čerstvý domácí chléb na stole. Na víkend ideální. Co zbude od oběda, hodí se k večeři nebo k snídani. Inspirovat se lze třeba plněnou focacciou grilovaným lilkem, fetou a sušenými rajčaty, kterou jsem ochutnala v Algheru na Sardinii.
 

Slaný koláč s Nivou



Miluji francouzské, švýcarské a italské sýry všeho druhu. Kdybych mohla, denně bych si pochutnávala na švédském sýru ze sobího mléka. Ale pokud jde o sýry s modrou plísní, rozhodně nedám dopustit na českou Nivu.

Francouzské trhy

Kouzlu trhů jsem propadla už dávno. V podstatě moje první trhy byly belgické. V Bruselu na Place Jourdan se konají každou neděli a nabízejí nepřeberné množství čerstvé zeleniny a ovoce, sýrů, uzenin, domácí vejce, ale také květiny. Takže z trhu se vždy odchází s nákupem a květinou v náručí:-). V podstatě asi každá bruselská čtvrť má své trhy. Slavný je trh na Gare du Midi, prodejci jsou všech národností a výběr ovoce a zeleniny zcela předčil veškerá má očekávání.

V kterémkoli městě jsem, vždycky se jdu podívat na místní trh. Nejzajímavěhší trhy jsou ale ve Francii, tedy hlavně na jihu. Přiložené fotky jsou většinou z trhu v Saint Tropez, který je opravdu velký. Ano, v některých částech je poněkud turisticky zaměřený, ale ono to k tomu místu tak nějak patří. Překrásný trh je také v Nice, ve Fréjusu...v podstatě každý místní trh má své kouzlo.

Francouzské trhy jsou takové uspořádané, není tam chaos, každý má své místo a toho si hledí. Vzpomínám si ale na trhy na Sicílii (bohužel nemám žádnou fotku), které byly naprosto chaotické. Každý tam hlasitě řval, aby přilákal pozornost. Veškeré produkty byly nabízeny k ochutnání přímo z rukou prodejce.-) a po skončení trhu na ulici vždycky zbyl neskutečný nepořádek. Ale tyhle trhy byly překrásné a byly jen obrazem místní nátury a uvolněné atmosféry. Nedílnou součástí byly i rybí trhy, takže vůně moře byla cítit všude kolem, ale bylo krásné ten ruchot pozorovat.

Když jsem se vrátila do Čech, věřila jsem, že tady taky najdu takové trhy. Nevím, možná jsem neměla štěstí, možná je to českou náturou, ale ty naše trhy postrádají něco "našeho". Něco, co by bylo typické jen pro naše trhy...ano, výběr sezónních produktů je pěkný, ale italské olivové oleje (i když je miluju) mi k českému trhu moc nesedí. Mám pocit, že nám pořád něco chybí, trocha naší autentičnosti, odvahy se umět prodat, naše trhy jsou asi příliš usedlé. Na druhou stranu jsem ale ráda, že tu jsou...je to krok kupředu a věřím, že i jejich úroveň se bude postupně zlepšovat. Strašně se totiž těším, že v neděli vyrazím s košíkem na trh, nakoupím suroviny na pozdně nedělní oběd, čerstvé pečivo, domácí vejce a třeba si v náručí odnesu i nějakou kytičku.

Provence

Levandulová pole
 

Když jsme se letos s manželem rozhodovali, kam vyrazíme na dovolenou, vybírali jsme mezi Madeirou a Provence. Ano, nejsou to úplně podobné oblasti. Vlastně nemají moc společného....až na vynikající kuchyni a lahodná vína. Obě oblasti už dobře známe, takže se rozhodně neřadíme mezi sklaní odpůrce vracení se do již známých míst. Možná právě naopak, láká nás vracet se tam, kde se cítíme dobře.

 

Levandulové pole

Letos tedy v náročném souboji zvítězila Provence...levandulová pole, olivovníky, francouzské pečivo, úžasné místní trhy, růžová vína Cote de Provence, tapenada, rybí polévka a spousty slávek nebo-li les moules.

 

Fontaine de Vaucluse
 

 

 

 

 

 

 

 

Je moc těžké vybrat ty nejlepší fotky z cesty a vejít se do jednoho článku, protože jižní Francie toho nabízí tolik...takže jen malá ochutnávka.



Gordes
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Roussillon
 

 

 

 

Naše první kroky směřovaly k levandulovým polím v okolí vesničky Grignan. Levandule byly na každém kroku. Hned za nimi se třpytili olivovníky a vzduch voněl létem. Během cesty jsme navštívili Dieulefit, Sault, Gordes, Avignon, Fontaine de Vaucluse a Roussillon a všude jsme hojně ochutnávali místní dobroty...to nám totiž jde:-)

Abbaye de Senanque



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Postupně jsme spadli až na pobřeží do městečka Fréjus, kam jezdíme už čtvrtým rokem a vždycky si naplánujeme alespoň jeden den v Saint Tropez.

 



Saint Tropez

 

Loni jsem naprosto propadla místní rybí polévce (nikoli Bouillabaisse), takže ani letos jsem jí i přes horké letní večery neodolala. Polévka je sytá, podává se vždy s opečenými krutonky a vynikající omáčkou Aioli (jde v podstatě o majonézu ochucenou česnekem a olivovým olejem).

 

Les moules farcies

Les moules nejsou nikterak specifické pro jih Francie, v různých úpravách se podávají v celé Francii i v Belgii, na pobřeží si je ale dávám nejraději plněné zapečené, nebo-li les moule farcies. Jednotlivé slávky jsou napůl vyloupnuté a zapečené s množstvím bylinkového másla. Naprostou slastí na závěr je pak namáčet si čerstvou křupavou bagetu v rozpuštěném bylinkovém másle. Nevím proč, ale na dezert mi už obvykle nezbývá místo....

 

 

 

 

Další nepostradatelnou součástí dne na francouzském pobřeží je tapenada. Tapenadě se rozhodně budu věnovat více někdy příště, protože si to rozhodně zaslouží. Jde v podstatě o pastu nebo hrubou pomazánku z oliv, olivového oleje, kaparů a ančoviček. Existují tři druhy, tapenada černá z černých oliv, zelená ze zelených a červená z.... Ta červená je specifická. Namísto oliv jsou jejím základem sušená rajčata. Nikdy se neumím rozhodnout, která mi chutná víc...letos ale vedla ta červená.

 

K Saint Tropez neodmyslitelně patří také, tedy kromě četníků, La Tarte Tropezienne.....k němu se ale vrátím v samostatném článku i s receptem...

La Tarte Tropezienne

 

 

Křehký jahodový koláč



Jahodový koláč

Křehký jahodový koláč, nebo-li francouzská tarteletka s jahodami. Je to osvěžující letní koláč, na který se dá použít jakékoli ovoce, ale s jahodami vypadá určitě nejlíp. Podařilo se mi sehnat krásné a voňavé jahody, které si vysloveně říkaly o něco zvláštního.-)

Čokoládové cookies

Čokoládové cookies

Čokoládové cookies jsou další z mých snah mít doma v kuchyni stále nějaké domácí sušenky. Takové sušenky, které přijdou vždy k chuti, které dlouho vydrží a které ukojí chuť na něco sladkého. 

Punčák

Punčák

Domácí punčák je manžela oblíbený. Jeho příprava není nijak složitá a úspěch závisí hlavně na dostatečném množství punče. Četla jsem různé verze receptů na tenhle typický český moučník, ale mě se osvědčila jednoduchá klasika. Základem je nadýchaný piškot jako na roládu, pak už stačí jen kvalitní marmeláda a hodně punče:-) V některých receptech se doporučuje část těsta ještě před pečením obarvit potravinářskou barvou, aby byl efekt jako z cukrárny, ale to by znamenalo péct těsto nadvakrát. Takže já přidám trochu červené potravinářské barvy přímo do punče, kterým pak těsto potírám.

Jedinou nevýhodou punčáku je, že se potřebuje alespoň den rozležet v lednici....:-)

Fraisier



Fraisier

Fraisier je typický francouzský dort, který nechybí asi v žádné francouzské cukrárně. Na pohled je neskutečně efektivní, protože na rozdíl od tradičního korpusu natřeného krémem jej lemují rozkrojené jahody. A když se podaří získat opravdu velké a rudé jahody úspěch je zaručen:-)

Domácí sušenky

Domácí sušenky

Stále hledám osvědčený recept na domácí sušenky. Takové, které budou doma neustále po ruce tak, aby si manžel mohl kdykoli zobnout, když na něj přijde chuť na sladké a nehledal přitom tradiční tatranky. Nemám přitom vůbec nic proti tatrankám, ale přece jen bych radši něco domácího.

 

Nedávno jsem objevila recept na další dánské máslové sušenky, který se zdá být jedním z těch lepších. Sušenky jsou měkké, z jedné dávky vyjdou cca dva plechy, což vydá na dvě střední kovové krabičky plné sušenek a to už je množství, které doma chvilku vydrží. Ani příprava není nijak složitá.

 

Princeznin dort

Princeznin dort

 

Prinsesstårta neboli princeznin dort má své kořeny ve Švédsku.

 

Je to lahodná kombinace nadýchaného piškotu, cukrářského krému, marmelády, šlehačky a sladkého marcipánu.

 

Princeznin dort se ve Švédsku prodává tradičně potažený jasně zeleným marcipánem, což ve mě zpočátku vzbuzovalo nedůvěru, ale poté co jsem ho ochutnala bylo jasné, že jde o můj nejoblíbenější dort.

 

Dort má opravdu královskou historii. Pod názvem Grön Tårta (tedy zelený dort) se recept objevil poprvé v roce 1948 v jedné z edic kuchařek Prinsessornas Kokboks. Švédská pekařská asociace později potvrdila, že se skutečně jedná o dort dnes známý pod názvem Prinsesstårta.  Název se změnil právě z toho důvodu, že šlo o oblíbený dort švédských princezen.

 

Proč je ale dort zelený jsem se nedopátrala. Myslím ale, že zelená musí souviset s přírodou, protože tak krásně zelené louky a pastviny jako ve Švédsku jsem nikde jinde neviděla:-)

 

Dánské máslové sušenky

  

Dánské máslové sušenky prodávané zpravidla v modré kovové dóze zná určitě každý. Jsou vynikající. Říkala jsem si, že taková domácí dóza plná sušenek by se hodila. Takže jsem začala pátrat po receptu a myslím, že jsem našla ten správný. Sušenky mají skvělou máslovou chuť, jejich příprava je poměrně snadná, jen se potřebují pár dní rozležet v kovové dóze:-)

Francouzská snídaně

Snídaně v Nice

Snídaně to je nový začátek, začátek dne, který by si člověk měl umět vychutnat. Samozřejmě, že když spěcháme do práce, tak do sebe hodíme něco rychlého a jsme za to rádi, ale o víkendu nebo na dovolené bychom si tuhle ranní událost měli umět užít. Já si ji tedy užívám moc ráda, zvláště, když jsem ve sladké Francii.