Moules frite, nebo-li slávky (mušle) s hranolkami to je belgická klasika. Narazíte na ně snad v každé restauraci, a to dokonce i v levných restauracích, které jsou často součástí nějakého supermarketu. Stejně jako hranolky i slávky s hranolkami Belgičané považují za "své". Možná je to i proto, že Belgičané byli jedni z prvních, kdo začal v Evropě pěstovat brambory poté, co byly dovezeny z Ameriky. No a slávky ty v Belgii nesmí chybět, i když rozšířené jsou i ve Francii. Jen mám pocit, že Belgičané mají takový zvláštní talent si řadu věcí přisvojovat. Okolo jedné myšlenky nebo produktu dokáží vybudovat dokonalou pohádku, která přesvědčí široké okolí o tom, že právě tahle věc je typicky belgická a jinak to přece ani nemůže být! To nejsou jen slávky a hranolky, ale co belgická čokoládovna to typická, jedinečná a originální čokoláda a to samé jsou i belgické pralinky. O pivech by se taky dalo napsat hodně, vždyť Belgičané si o sobě myslí, že jsou nějaká pivní velmoc:-) A sám čůrající chlapeček je taky duchaplně rozvinutá pohádka, která přináší Belgičanům tisíce turistů a samozřejmě i peněz. Tak si tak trochu říkám, že je docela škoda, že něco takového neumíme i my Češi. Mohli bychom třeba okolo nakládaného hermelínu vymyslet takový příběh, který by obletěl celou Evropu....
Ale teď zpátky ke slávkám. Ty byly původně jídlem chudých Belgičanů, dnes se podávají snad v každé restauraci a je to takový malý obřad. Když vám na stůl přinesou ten oprýskaný černý smaltovaný hrnec, odklopí víko (do kterého se pak dávají prázdné skořápky) a z hrnce se valí pára a nepředstavitelná vůně moře a kořenové zeleniny, je to úžasné. K tomu se přikusují vynikající belgické hranolky z čerstvých brambor, žádné předsmažené prefabrikáty, s majonézou. Hmmm, vážně je o co stát. V Belgii i ve Francii si můžete slávky dát vážně kdekoli a vždycky budou výborné. Nejznámější je ale síť restaurací Chez Leon (založeno už v roce 1893), kde jsou slávky každý den v roce čerstvé, jsou velké, masité a vařené v mnoha různých omáčkách. Klasické slávky jsou tzv. "mariniéres", dále se podávají ve smetanové omáčce, na bílém víně, na pivu, s curry nebo středomořské. Způsob, jakým se jedí také stojí za povšimnutí. Vidličkou se "vydloubne" jedna škeble a prázdná skořápka pak slouží jako "vidlička" pro zbytek hrnce. Chce to sice trochu cviku, ale i to k tomu patří.
Už jsem tady psala, že se mořských plodů v Čechách trochu obávám, ale když jsem se dozvěděla o nově otevřené restauraci Bruxx v Praze, bylo hned jasné, že ji musím vyzkoušet. Po 5 letech strávených v Belgii jsem prostě musela objevit "kousek" Belgie v Praze. A jsem za to moooooc ráda! Už dlouho mě žádná restaurace tak příjemně nepřekvapila, jako právě Bruxx. Já si rozhodně nechci hrát na nějakou kritičku restaurací, o téhle ale napsat pár slov musím.
Bruxx na mě zapůsobila už od prvního momentu. Restaurace má štěstí na prostory, protože vysoké stropy budovy Národního domu na Vinohradech navozují atmosféru starých bruselských domů. Celý interiér je obložen dřevem, doplněn zrcadly, mohutnými lustry a všudy přítomnými retro reklamními tabulkami na belgická piva. Zkrátka hned se ocitnete v centru Bruselu, a to ani nemusíte kupovat letenku:-). Ještě nesmím opomenout, že restaurace myslí i na budoucí generace a už teď si vychovává své budoucí výčepní:-) V dětském koutku je totiž malá pípa:-)
Obsluha je velmi milá a snaží se pomoci s výběrem, a to i přesto, že jídelní lístek je velmi dobře zpracovaný, popisuje všechna jídla a dokonce se snaží popsat i chutě jednotlivých piv, z nichž 8 je čepovaných! Na jídelníčku krom slávek figurují další belgické speciality jako třeba ústřice, Foie Gras, čekankový salát, Carbonnade, Waterzooi, ale také králík s třešňovým pivem, což je vážně lahůdka (na tu jsme vždy v Bruselu chodili do Brasserie 1898). Hodování pak můžete zakončit tradiční bruselskou waflí.
O výběru jídla jsem moc přemýšlet nemusela, slávky se smetanovou omáčkou a hranolky byly jasnou volbou. K tomu točený Mort Subite Peche. Obsluha nejprve přinesla mističku s vodou a citronem na omytí rukou a záhy následoval pověstný černý hrnec s kopou slávek. Nápaditě zde podávají hranolky, jsou v papírovém kornoutu (jako v Bruselu), ale ten je vnořený do dřevěné konstrukce, aby se číšníkům lépe nosil a taky aby dobře držel. Moc pěkné...
Slávky byly velké a masité, omáčka skvěle dochucená. Dokonce, na rozdíl od řady belgických restaurací, obsluha nezapomněla na lžíci na usrkávání omáčky. Jednoduše nemám co vytknout, tedy, kdybych chtěla, tak bych doporučila dát na stůl rozkrájenou bagetu. Je skvělá, když se namáčí do omáčky po slávkách...
Jednoduše máme teď v Praze skutečně belgickou restauraci se vším všudy. Interiér je doladěn do všech detailů, jídlo fantastické, slávky čerstvé a chutné, obrovský výběr belgických piv a cena potěšující i pro běžného pracujícího Čecha. Už teď se těším až se do Bruxx zase vypravím, je to moje restaurace číslo 1, kde si připadám jako bych se vrátila do Bruselu a po procházce po Grand Place usedla do oblíbeného lokálu a nasávala místní atmosféru.
Restauraci Bruxx moc držím palce a doufám, že bude mít v Praze spousty spokojených strávníků...
Les moules de bouchot sont meilleures !
OdpovědětVymazat