Pohled na útes Cabo Girao |
Ostrov věčného jara. Tak o tom, že Madeira je skutečně ostrovem věčného jara jsem se přesvědčila letos v lednu. Pod vánočním stromečkem jsem našla nádherný dárek od manžela...cestu na Madeiru. Bylo to úžasné překvapení, protože na Madeiře jsme spolu byli již dvakrát a vždycky jsme si to užili. Byla to dokonce naše první společná dovolená, takže skutečná romantika...
Na Madeiru se nejezdí za mořem a válením se na pláži, ale za přírodou, rozkvetlými zahradami, procházkami a tůrami po horách. Pro mě je ale Madeira synonymem vynikající ostrovní kuchyně, takže moje první myšlenka byla na "naší" oblíbenou restauraci ve Funchalu.
Když cestujeme, vždycky moc rádi obcházíme místní restaurace, ochutnáváme místní jídlo, chodíme na trhy a jinak tomu nebylo ani na Madeiře. Když jsme tam byli poprvé dostali jsme tip na uličku v Zona Velha, neboli starém městě, která je plná restaurací. Většina těch restaurací, ale byla zaměřená na turisty a vnucovala nám jakási turistická menu. Až úplně na konci jsme narazili na restauraci, kde nám nic nevnucovali, žádná menu nenabízeli, ale měli plno. Restaurace se jmenuje Restaurante Le Jardin a mohu ji jen a jen doporučit, protože i když jsme pak vyzkoušeli i jiné místní restaurace a hospůdky, tak tuhle už nic nepřekonalo a při našem letošním pobytu jsme se rozhodli, že jinam ani chodit nebudeme. A dobře jsme udělali.
Když cestujeme, vždycky moc rádi obcházíme místní restaurace, ochutnáváme místní jídlo, chodíme na trhy a jinak tomu nebylo ani na Madeiře. Když jsme tam byli poprvé dostali jsme tip na uličku v Zona Velha, neboli starém městě, která je plná restaurací. Většina těch restaurací, ale byla zaměřená na turisty a vnucovala nám jakási turistická menu. Až úplně na konci jsme narazili na restauraci, kde nám nic nevnucovali, žádná menu nenabízeli, ale měli plno. Restaurace se jmenuje Restaurante Le Jardin a mohu ji jen a jen doporučit, protože i když jsme pak vyzkoušeli i jiné místní restaurace a hospůdky, tak tuhle už nic nepřekonalo a při našem letošním pobytu jsme se rozhodli, že jinam ani chodit nebudeme. A dobře jsme udělali.
A čím, že mě ta madeirská kuchyně tak okouzlila? Začnu od předkrmu. Bolo do Caco je typický madeirský chléb, který se zpravidla podává rozříznutý a namazaný bylinkovým máslem. Bolo do Caco lze koupit ve stáncích na ulici, kdy zažene i ten největší hlad, ale podávají ho také snad v každé restauraci jako předkrm.
Bolo do Caco |
Typickým madeirským pokrmem je pak Espetada.
Espetada to je hovězí maso nakrájené na poměrně velké kousky a naložené ve směsi madeirského vína, olivového oleje, česneku a bobkového listu. Maso se napíchá na vavřínové větvičky a tak se griluje. Podává se zavěšené buď na vavřínových větvičkách nebo na kovových jehlách s hranolky, domácí tatarkou a salátem.
Celé je to takový malý obřad, protože obsluha na Madeiře je více než pozorná a ze zavěšené jehly vám dá na talíř nejprve jen tři kousky masa a pak přidává vždy jen po jednom kousku. Ještě nesmím zapomenout, že před jídlem každý dostane trochu madeirského vína a po jídle malou ochutnávku místních likérů.
Espetada to je hovězí maso nakrájené na poměrně velké kousky a naložené ve směsi madeirského vína, olivového oleje, česneku a bobkového listu. Maso se napíchá na vavřínové větvičky a tak se griluje. Podává se zavěšené buď na vavřínových větvičkách nebo na kovových jehlách s hranolky, domácí tatarkou a salátem.
Celé je to takový malý obřad, protože obsluha na Madeiře je více než pozorná a ze zavěšené jehly vám dá na talíř nejprve jen tři kousky masa a pak přidává vždy jen po jednom kousku. Ještě nesmím zapomenout, že před jídlem každý dostane trochu madeirského vína a po jídle malou ochutnávku místních likérů.
Espetada |
Kdo zrovna nemá chuť na Espetadu, mel by rozhodně ochutnat Espadu. Espada, nebo-li mečoun je dravá ryba, kterou loví místní rybáři vždy v noci, když vyplouvá na hladinu. Espada má vynikající bílé maso, které madeiřané připravují na nespočet způsobů. Tím asi nejtypičtějším je Espada com banana, neboli s banánem. V podstatě jde o filet z mečouna smažený v těstíčku a podávaný se zkaramelizovanými na kolečka nakrájenými banány. Madeirské banány by mohly tvořit zcela samostatnou kapitolu. Jsou totiž malé, ale chuťově velice výrazné a mnohem sladší, než banány, na které jsme běžně zvyklí.
Espada com banana |
Vzhledem k velmi příznivému klimatu je Madeira nejen neustále zeleným ostrovem plným exotických květů, ale také se těší úrodě exotického ovoce. Pěstuje se zde krom banánů a citrusů, také maracuja nebo-li mučenka, papája a řada dalších, které nejsem schopná pojmenovat. Z banánů a maracuji zde připravují vynikající likéry, které není možné si z Madeiry nepřivézt.
Další, co nelze neochutnat je madeirské víno. Madeirské víno "Vinho da Madeira" lze těžko popsat, ale nejvíce se podobá vínu portskému, je těžší, může být suché nebo sladké, ale vždy má jeho chuť i vůně ořechový nádech. Madeirské víno, které se pěstuje na malých vinicích v kopcích se po zkvašení ohřívá a následně dlouho zraje v dubových sudech. Zpravidla se prodává víno tříleté, pětileté nebo desetileté. Traduje se, že na počátku tohoto výrobního procesu byl sud vína, který byl vystaven žáru ohně. Po požáru pak specifická chuť tohoto vína inspirovala madeiřany k zahřívání vína před jeho zráním.
Nádherně nafoceno a popsáno. Já mohu jen všem cestovatelům doporučit. Nebudete litovat...
OdpovědětVymazatKrása, krása, krása - tiše závidím :o))) B.
OdpovědětVymazat