středa 31. července 2013

Rozmarýnová focaccia


Focaccia
 







Rozmarýnová focaccia s domácím bylinkovým máslem doplnila nedělní obědové lilkové lasagne. V podstatě takové lehké letní italské menu. Focacciu jsem dělala poprvé a myslím, že se povedla a rozhodně bude na našem stole častěji. Rozhodně není těžká na přípravu, ráno zaděláme těsto, necháme vykynout, uplácáme focacciu a za deset minut je čerstvý domácí chléb na stole. Na víkend ideální. Co zbude od oběda, hodí se k večeři nebo k snídani. Inspirovat se lze třeba plněnou focacciou grilovaným lilkem, fetou a sušenými rajčaty, kterou jsem ochutnala v Algheru na Sardinii.
 

úterý 30. července 2013

Slaný koláč s Nivou



Miluji francouzské, švýcarské a italské sýry všeho druhu. Kdybych mohla, denně bych si pochutnávala na švédském sýru ze sobího mléka. Ale pokud jde o sýry s modrou plísní, rozhodně nedám dopustit na českou Nivu.

čtvrtek 18. července 2013

Francouzské trhy

Kouzlu trhů jsem propadla už dávno. V podstatě moje první trhy byly belgické. V Bruselu na Place Jourdan se konají každou neděli a nabízejí nepřeberné množství čerstvé zeleniny a ovoce, sýrů, uzenin, domácí vejce, ale také květiny. Takže z trhu se vždy odchází s nákupem a květinou v náručí:-). V podstatě asi každá bruselská čtvrť má své trhy. Slavný je trh na Gare du Midi, prodejci jsou všech národností a výběr ovoce a zeleniny zcela předčil veškerá má očekávání.
V kterémkoli městě jsem, vždycky se jdu podívat na místní trh. Nejzajímavěhší trhy jsou ale ve Francii, tedy hlavně na jihu. Přiložené fotky jsou většinou z trhu v Saint Tropez, který je opravdu velký. Ano, v některých částech je poněkud turisticky zaměřený, ale ono to k tomu místu tak nějak patří. Překrásný trh je také v Nice, ve Fréjusu...v podstatě každý místní trh má své kouzlo.
Francouzské trhy jsou takové uspořádané, není tam chaos, každý má své místo a toho si hledí. Vzpomínám si ale na trhy na Sicílii (bohužel nemám žádnou fotku), které byly naprosto chaotické. Každý tam hlasitě řval, aby přilákal pozornost. Veškeré produkty byly nabízeny k ochutnání přímo z rukou prodejce.-) a po skončení trhu na ulici vždycky zbyl neskutečný nepořádek. Ale tyhle trhy byly překrásné a byly jen obrazem místní nátury a uvolněné atmosféry. Nedílnou součástí byly i rybí trhy, takže vůně moře byla cítit všude kolem, ale bylo krásné ten ruchot pozorovat.

Když jsem se vrátila do Čech, věřila jsem, že tady taky najdu takové trhy. Nevím, možná jsem neměla štěstí, možná je to českou náturou, ale ty naše trhy postrádají něco "našeho". Něco, co by bylo typické jen pro naše trhy...ano, výběr sezónních produktů je pěkný, ale italské olivové oleje (i když je miluju) mi k českému trhu moc nesedí. Mám pocit, že nám pořád něco chybí, trocha naší autentičnosti, odvahy se umět prodat, naše trhy jsou asi příliš usedlé. Na druhou stranu jsem ale ráda, že tu jsou...je to krok kupředu a věřím, že i jejich úroveň se bude postupně zlepšovat. Strašně se totiž těším, že v neděli vyrazím s košíkem na trh, nakoupím suroviny na pozdně nedělní oběd, čerstvé pečivo, domácí vejce a třeba si v náručí odnesu i nějakou kytičku.




středa 17. července 2013

Provence

Levandulová pole
 
Když jsme se letos s manželem rozhodovali, kam vyrazíme na dovolenou, vybírali jsme mezi Madeirou a Provence. Ano, nejsou to úplně podobné oblasti. Vlastně nemají moc společného....až na vynikající kuchyni a lahodná vína. Obě oblasti už dobře známe, takže se rozhodně neřadíme mezi sklaní odpůrce vracení se do již známých míst. Možná právě naopak, láká nás vracet se tam, kde se cítíme dobře.
 
Levandulové pole
Letos tedy v náročném souboji zvítězila Provence...levandulová pole, olivovníky, francouzské pečivo, úžasné místní trhy, růžová vína Cote de Provence, tapenada, rybí polévka a spousty slávek nebo-li les moules.
 
Fontaine de Vaucluse
 
 
 
 
 
 
 
 
Je moc těžké vybrat ty nejlepší fotky z cesty a vejít se do jednoho článku, protože jižní Francie toho nabízí tolik...takže jen malá ochutnávka.

Gordes
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Roussillon
 
 
 
 
Naše první kroky směřovaly k levandulovým polím v okolí vesničky Grignan. Levandule byly na každém kroku. Hned za nimi se třpytili olivovníky a vzduch voněl létem. Během cesty jsme navštívili Dieulefit, Sault, Gordes, Avignon, Fontaine de Vaucluse a Roussillon a všude jsme hojně ochutnávali místní dobroty...to nám totiž jde:-)
Abbaye de Senanque

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Postupně jsme spadli až na pobřeží do městečka Fréjus, kam jezdíme už čtvrtým rokem a vždycky si naplánujeme alespoň jeden den v Saint Tropez.
 


Saint Tropez
 
Loni jsem naprosto propadla místní rybí polévce (nikoli Bouillabaisse), takže ani letos jsem jí i přes horké letní večery neodolala. Polévka je sytá, podává se vždy s opečenými krutonky a vynikající omáčkou Aioli (jde v podstatě o majonézu ochucenou česnekem a olivovým olejem).
 
Les moules farcies
Les moules nejsou nikterak specifické pro jih Francie, v různých úpravách se podávají v celé Francii i v Belgii, na pobřeží si je ale dávám nejraději plněné zapečené, nebo-li les moule farcies. Jednotlivé slávky jsou napůl vyloupnuté a zapečené s množstvím bylinkového másla. Naprostou slastí na závěr je pak namáčet si čerstvou křupavou bagetu v rozpuštěném bylinkovém másle. Nevím proč, ale na dezert mi už obvykle nezbývá místo....
 
 
 
 
Další nepostradatelnou součástí dne na francouzském pobřeží je tapenada. Tapenadě se rozhodně budu věnovat více někdy příště, protože si to rozhodně zaslouží. Jde v podstatě o pastu nebo hrubou pomazánku z oliv, olivového oleje, kaparů a ančoviček. Existují tři druhy, tapenada černá z černých oliv, zelená ze zelených a červená z.... Ta červená je specifická. Namísto oliv jsou jejím základem sušená rajčata. Nikdy se neumím rozhodnout, která mi chutná víc...letos ale vedla ta červená.
 
K Saint Tropez neodmyslitelně patří také, tedy kromě četníků, La Tarte Tropezienne.....k němu se ale vrátím v samostatném článku i s receptem...
La Tarte Tropezienne